Zkoumání gnosticismu patří k nejsložitějším problémům, které nám starověk přenechal. Je tomu tak proto, že jak hnutí, které chtělo intuitivním poznáním dosáhnout splynutí s Nevyslovitelným, tak to, které se zabývalo studiem viditelného a neviditelného světa a mystériemi jako prostředkem přivádějícím duši k bohu, jsou si namnoze blízká a překrývají se. V prvém případě jde podle Nilssonova dělení o hermetismus, ve druhém o gnosi (Nilsson, GG R II, 613). Spletitost názorů, odvolávání se na Bibl i v celém rozsahu, shody a kolise mezi názory oněch hnutí na straně jedné a judaismu a křesťanství ve všech jejich směrech na straně druhé, vyžadují hluboké proniknutí do problematiky v několika směrech. Bylo proto správné, že se Pokorný omezil jen na jeden problém. Vybra l si učení o božstvu Člověk, které považuje za jedno z ústředních témat gnosticismu vůbec; záměrem jeho práce je ukázat na mimokřestanský původ gnose, zvláště na základě nově objevených textů z Chenoboskia, Nag Hamádí, v Egyptě.

Práce je rozdělena na devět kapitol, ale v podstatě se rozpadá na dvě části. V první, zahrnující kapitoly 1.—6., se autor zabývá obecně gnosí a zvláště božstvem Člověk, ve druhé, kap. 7.-9., se věnuje tzv. Kázání Naassenů, tj. podle Hippolyta, rej. haer. V 6, 4, ctitelů hada. Pokorný tento zlomek, dochovaný u Hippolyta, důsledně označuje jako Naassejský traktát.