Po více než dvě desetiletí neměl český čtenář přístup do myšlenkového světa originálního českého filozofa a publicisty Ivana Svitáka, autora, který netaktizuje a nemilosrdně kriticky, bez ohledu na důsledky, dokáže hájit svou pravdu.
Kniha vznikla v emigraci; za dlouholetého působení autora jako univerzitního profesora v Kalifornii v USA. Tvoří ji soubor politických statí, článků, polemik a přednášek napsaných v průběhu dvaceti let a sledujících dění v Československu i vývoj světových událostí ze zorného úhlu člověka v nepřítomnosti doma odsouzeného za své myšlenky k dlouholetému trestu odnětí svobody. V publikaci jsou analyzovány události roku 1968, možnosti a meze reformního komunismu, okupace naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy a její důsledky, léta normalizace a normalizátoři, to vše prizmatem kritického myšlení, jež autor neváhá uplatnit ani při pohledu na svět dělený do sfér vlivu dvou supervelmocí. Zde klade otázku - neztrácí se v dnešním světě samostatnost Evropy, její historicky podmíněná svébytnost jako jednoho z tradičních ekonomických a kulturních center civilizace? A kam vlastně patří Československo?
Zdálo by se, že autor nenachází pro své názory spojence - zdání je však jen potvrzením jeho přesvědčení o nutnosti odmítnout autoritu věčných pravd. Proto se tato kniha takřka zákonitě uzavírá následujícími řádky: „Český filozof, jenž kdysi úspěšně provedl nekrvavou revoluci a založil tak moderní český stát jako moderní demokratickou republiku, měl svou trojjedinou zásadu: Jít vždy s dělnickou třídou, často se sociální demokracií a zřídka s marxismem. Tuto Masarykovu zásadu bych pro dnešek aktualizoval takto: Vždy se sociální demokracií, zřídka s reformisty, nikdy s byrokratickou diktaturou.“