„Svědectví poezie“ je soubor šesti přednášek o poezii připravených pro Harvardovu univerzitu (vyšel poprvé roku 1983, Institut Littéraire, Paříž.) Každá přednáška je vlastně samostatný esej vycházející z osobní autorovy zkušenosti z mládí prožitého na Litvě, v kraji nesmírně bohatém kulturně, národnostně i konfesně, dále ze zkušenosti s dvěma nejstrašnějšími diktaturami tohoto století a se životem v civilizačně a technicky bohaté Americe. Zároveň v nich zkoumá kořeny evropského moderního umění, zvláště literatury, a zajímá se o příčiny příklonu velké části tvůrcům k idejím komunismu. Hledá příčiny neopodstatněného optimismu či naopak ponuré bezvýchodnosti moderní poezie, pátrá po důvodech obliby poezie v tragických obdobích a ptá se, jak poezie dokázala – či nedokázala – odrazit skutečnost v období války a vyhlazování celých národů.