Třetí svazek z řady klasické filosofie je věnován ontologii, která reflexí pojmu jsoucna zkoumá vše, co je či může být. Míří tak k posledním mezím analýzy - k jádru skutečnosti a k principům integrity jsoucen. Ontologie tak poskytuje kritická měřítka k posouzení mnohých speciálních výsledků ostatních (i empirických) věd. Celé náročné abstraktní ontologické zkoumání však směřuje k vypracování a precizaci pojmů jako esence, substance, přirozenost, které jsou klíčové v realistické antropologii, jež dává odpověď na hlavní otázky týkající se lidského bytí, jako jsou dobro a zlo, mravnost, přirozený zákon, smysl a cíl života.
Autor se v úzké návaznosti na noetiku pokouší rehabilitovat dnes odmítanou esenci jak konfrontací s novověkou filosofií, která v této souvislosti vrcholí dějinným myšlením, tak kritickou analýzou klasických autorů. Výklad není koncipován tradičním způsobem, ale stejně jako v noetické studii se soustřeďuje na hlavní problémy filosofie.