Povídky výboru jsou uspořádány chronologicky. (V této knize z r. 1880-1896.) Z první vývojové etapy jsou voleny ty, které se nechtějí jen smát, ale jsou psány na thema širšího společenského významu (Úředníkova smrt, Tlustý a hubený, Chameleon, Maska, Štába Prišibějev, Talent, Spát, spát . . . a j.). Z delších jsou tu lyrická pov. Step, Nudná historie, Pavilon č. 6, Profesor literatury, Dům s mezanninem. "Pokračuje v linii kritického realismu Gogolova a Saltykova-Ščedrina, vede Čechov nemilosrdný boj s hnijícím "bahnem úžasných mělčin", které otravují život. Ke konci osmdesátých let themata jeho novel se stávají hlubšími, charaktery jejich hrdinů jsou určitější a problematika ostřejší. Zdá se, že osobnost spisovatelova zpřísněla."

2. kniha obs. povídky: Můj život, Pečeněg, Člověk ve futrále, Angrešt, Případ z praxe, U známých, Dušinka, V služební věci, V roklině a Nevěsta (posl. povídka Čechovova), a dramata: Racek (přel. B. Mathesius ), Tři sestry (Lad. Fikar) a Višňový sad (B. Mathesius ). O významu Čechovovy tvorby řekl překrásně M. Gorkij: "Umře-li Čechov, umře jeden z nejlepších přátel Ruska, přítel moudrý, nezaujatý, pravdivý, přítel milující, strádající s ním ve všem. Celé Rusko se zachvěje bolestí a dlouho na něho nezapomene. Dlouho se bude učiti chápat život z jeho spisů osvětlených smutným úsměvem milujícího srdce. Bude se učit z jeho povídek, pronikajících hluboko do života, naplněných moudrým, nestranným soucitem k lidem, ne útrpností, ale soucitem moudrého a citlivého člověka, který všechno chápal."