Eliza Orzeszkowa, prohlásil velký polský kritik, připomíná ty hrdinské ženy z pohraničních oblastí, které se samy chápaly zbraně, když mužové byli na vojně nebo zahynuli.Zbraní mladé ženy se stalo pero. její první povídka Obrázek z hladovýchlet (1866) zahajuje řadu próz, které dovedou vyhmátnout nejpalčivější dobové problémy a vidět velmi realisticky zlo, křivdu a jejich příčiny, ale zároveň odmítají plané slzy a hledají cestu k nápravě nebo možnost záchrany. Román Nad Němnem (1887), autorčino nejvyzrálejší dílo, rovněž není idylou. Rámec sice tvoří překrásná litevská příroda, pole, lesy a zejména řeka Němnem, která provází v slunci i za bouře práci a sny svých pobřežních souputníků - ale život na tomto krásném kousku země je plný rozporů, bolesti a nepochopení. Proti sobě tu stojí otcové a děti, trosečníci a bouřliváci, zahálčiví, nudící se aristokraté a vesničani, kteří si tvrdou prací dobývají chleba. Hlavními hrdiny jsou dva mladí lidé, Justina a Jan, kteří si musí své štěstí vydobýt navzdory všem předsudkům svého okolí.Orzeszkova tak vytvořila román, který se právem řadí mezi umělecky výrazná,čtenářsky přitažlivá a nestárnoucí díla nejen polské,ale i světové literatury