Klaunovy rozpravy přinášející Horníčkovy publikované úvahy, fejetony,rozhovorya ankety z nejrůznějších časopisů, novin i katalogů, ale i vydaných knih, jsou portrétem tvůrcových názorů, postojů i pocitů (vzápětí v další rozpravě či v polemice prověřovaných), jak je utvářel jeho život.

Čili jsou portrétem jeho myšlení. A to myšlení jak slovního, literárního (to především), tak také výtvarného.

A jelikož v povaze myšlení (v povaze myšlení klauna pak dvojnásob) vývá pohyb a tudíž i jistá neuchopitelnost, těkavost, nemohou jednotlivé kapitoly, jakkoli uspořádané tématicky a chronologicky, na sebe nikterak přísně logicky a posloupně navazovat. Spíše se prolínají a doplňují a teprve z odstupu vytvářejí cosi jako obrys nebo mozaiku.

Do obrysu se lze dobře "vejít" vlastní zkušeností, k mozaice lze přistupovat globálně, panoramaticky, ale lze z ní i kdykoliv vyjmout jednotlivinu a polaskat se sní nezávisle na jednotlivinách ostatních......