Autor, maďarský literární a divadelní estetik a teoretik, usiluje o takovou hermeneutiku, která by upustila od obecných meditací o vlastním založení a metodě, ale soustředila svou pozornost k literárním textům. Podle Szondiho je každé dílo historicky podmíněné jako jedinečné, vzpírá se zobecňování. Ústup od hermeneutické praxe a přechod k hermeneutické filozofii neznamená dle autorova názoru žádný pokrok. Nová hermeneutika by neměla být jen kritická a historická, nýbrž praktická a žánrově specifická. Proto připojuje výklad předzakladatelského období, v němž působili osvícenští myslitelé jako Ast, Chladenius, Meier. Přestože Szondi nestihl svůj přednáškový kurs, na němž je Úvod založen dokončit a systematicky rozvinout, připomněl, že literární hermeneutika má živou minulost a otevřenou budoucnost.